K večeru sundaváme hlavatku a plujeme v kurzu jenom na velkou kosatku. Ze zkušenosti víme, že z albánských hor večer sjede poryvový vítr, silná bríza. Což se stává. Rozhodujeme se přerušit plavbu a schovat na ostrově Othoni. Skoro celou noc se ve velkých vlnách, v bouřlivém větru a pro jistotu na trajsejl přibližujeme k Othoni. Kousek od ostrova vítr lehá, což je podivné znamení a předzvěst příchodu nové fronty. Zbytek dojíždíme na motor. Noční pobřeží tohoto skoro pustého ostrova s rozeklanými skalami, vůní pinií a zalité v měsíčním světle je magické. Kotviště je kryté před severním větrem, ale před jihem žádnou ochranu neposkytuje, alespoň tu má podle pilota dobře držet kotva. Kotvíme a jdeme spát, spíme jen chvilku, protože se vítr otáčí na jih a rapidně zesiluje...
18.10.2010 - Cesta domů - Lodní pytle jsou zabaleny, a poslední myšlenky okrádají ty další o pohodu. Tím myslím, že obsah pytle obsahuje všechno na pěti týdenní cestu domu na starou dobrou pevninu.
4.11.2010 - Lodní kuchyně - Je staré námořní pořekadlo, že kapitán je první po bohu. Kdo pak je tedy na lodi druhý po bohu? No přeci odjakživa kuchař. Každý kapitán dobře ví jak zacpat remcající posádce hubu. Mnohem lepší než bič byl od jakživa kus dobrého...